Bylo jasné, že vyhrajeme. Kdo jiný by taky měl vyhrát, než přisaluhovači bohyně ARTEMIS. Uznávači naší paní se totiž jako myšky neslyšně a hbitě plíží lesem, maskují se kapradím, prolézají borůvčím a lezou po stromech. Les je jejich domovem. Nejvíce ze všeho totiž milují lov, luk a šípy. Dokáží ulovit jelena,rysose, levase, ši orlose, nebo dokonce i bájného Kirkose.
Bez přisluhovačů naší krásné paní by nikdo nepřežil, lidé by umírali hlady a unudili by se k smrti.
Proto, když nám včera večer zástupci našeho malého městečka Thessaloniki oznámili, že nás naši bohové mají v lásce a obdarovali nás plnou nádobou svojí jedinečné božské přízně, se kterou budeme moci uspořádat jako nejlepší oddílový tým slavné olympijské hry pro samotné bohy, bylo jasné, že nikdo jiný než my nemůže vyhrát. Přeci by nevyhrál ten povaleč a tlustoprd velekněz boha Dionýsa nebo ten poťouchlý vodomil velekněz boha Poseidóna, nebo dokonce ta krásná, ale krvelačná bestie veleknežka bohyně Athény? Ti všichni nemožní matlové a patlalové a vyhrát? No to by bylo k smíchu! Velice nás proto dnes ráno překvapilo, že jsme nebyli bohy vybráni právě my k uspořádání olympijských her. Měli jsme dokonce slavný zlatý šíp, dar bohyně Artemis, který byl mocným artefaktem. S ním jsme měli vítezství a přípravu olympijských her v kapse.
Žádné komentáře:
Okomentovat